Jedná se o sval, který se rozpíná mezi prvními čtyřmi hrudními obratli a vnitřním okrajem lopatky a společně s dalšími svaly tvoří skupinu, která stabilizuje lopatky a přitahuje je k páteři. 

Tady někteří z vás možná zpozorní, protože často zmiňujeme tkz. kaskádu měkkého kontaktu a jemné ruky. Tato kaskáda začíná právě v oblasti m. rhomboideus major a vede přes rameno, loket a zápěstí až do dlaně. Jsou-li totiž mezilopatkové svaly včetně m. rhomboideus oslabené, lopatky nám odstávají od páteře, což pomáhá ramennímu kloubu rotovat dovnitř. Loket následně utíká od těla ven, kloub na palci směřuje dovnitř a hřbet dlaně míří vzhůru. 

A teď si představme tu ideální variantu: mezilopatkové svaly jsou aktivované a táhnou lopatky k páteři. Ramenní kloub lze jednoduše udržet v mírné vnější rotaci, lokty jsou tak u těla, zápěstí rovné a palce na dlani míří vzhůru. Malá změna a diametrální rozdíl v pozici i funkčnosti ruky v sedle. A to nemluvím o efektu, který můžeme vidět v hrudníku jezdce – ale o tom zase někdy příště. 

Zajímavostí je, že až 60 % populace trpí určitou mírou posturální dysfunkce zahrnující ochablost v oblasti m. rhomboideus. Toto ochabnutí má často spojitost s předsunutou pozicí hlavy či hyperkyfózou hrudní páteře. Příčin je hned několik: mezi nejběžnější můžeme počítat sedavé zaměstnání či dlouhé sezení především ve špatné pozici, nedostatek správných posilovacích cviků a naopak přílišné zaměření na posílení hrudníku a prsních svalů.